Až pomine cvakání žehliček

 

a pocity rozpustí aviváže,

 

nebude už paměti co křičí.

 

 

 

Složený v sloupečcích z textilu,

 

usneš jak princezny,

 

šťastný i nešťastný ve svých dnech.

 

 

 

To zlé co se dobývá,

 

pohltí skřípavé skříně,

 

sny z vláken nezatíží toho,

 

kdo nechce být buzen k životu,

 

plakat, smát se a společně snít.

 

 

 

Bolavá duše dnes usni už,

 

když v textil také tebe skládám,

 

usni naděje co marně jsi toužila,

 

spi, už nechoď světem se prát.