Souhlasím s oběma, co už komentovali. Držel bych se našeho jazyka, dokud neovládám úplně ten cizí.
Tady si nejsem jistý ani spojením "beauty fairytale". Beauty bych použil v jiným významu. Tady spíše beautiful.
Jako jazykové cvičení do AJ jo, ale báseň dle mého ne, ač oceňuji snahu.
Psát v cizím jazyce, nota bene básně, je veliká odvaha. Je k tomu totiž potřeba perfektně onen jazyk ovládat. Spolehnout se na to, že to bude znít ušlechtile, protože anglicky, mi přijde nešťastné. Můj pocit je, že sloužíš jazyku - jako bys hledal nějaký (téměř jakýkoli) rým v rámci své slovní zásoby. Řekl bych, že v poezii by tomu mělo být naopak. Vodítkem může být to, když si báseň napíšeš v češtině: pokud je pitomá česky, pravděpodobnost, že se překladem dramaticky vylepší, není veliká.
Kousek po kousku | Když opadala borovice | Půlnoční touha | Včerejší noc | Můj kraj