Boha jsem prosila
večer co večer,
za lepší zítřky
za život bez boje.
Neznaje bolesti
pravého pláče
spínala ruce
a pěla chválu.
Teď však neprosím,
nepláču, nekřičím,
ležím v posteli
nahá, zalitá potem
a čekám na ráno.