Smysl?

Ani nevím proč, zkusím složit několik slov, třeba Vás osloví, mě se kousek dobra podaří...


Autor: Jan Wurst, 20.9.2006, Básně

  

Svět letí divokým vesmírem,
Slunce se usmívá,
mou mysl pomalu myšlenka zatmívá,
já chci plout po řece, rozmlouvat s leknínem.

Mé oči se pomalu klíží,
a i když spát bych měl,
srdce k měsíci zvláštně vzhlíží,
sním, jak po něm bych tiše šel...

Šel bych a koukal na tu Zemi dalekou,
viděl Tebe lásko, a pak Tebe, a zas Tebe,
a v dálce viděl tu onu zlobu zakletou,
tak moc bych chtěl vzlétnout do nebe...

Pokud však osud pro mě jinou cestu má,
já prosím Boha ať znamení mi dá,
jestli bojovat za svět mám,
zda všechny zloby lidstva znám...

Znám cit, který pichá nůž do zad, je jím závist,
znám zhoubu, která neštěstí dělá, je jí nenávist,
znám sen, který radost dává každý den, je jím láska,
znám dar, který války začíná, tím je krása...

Znám cestu ke štěstí, tou je pravda,
a ikdyž svět se řítí proti Tobě, nezoufej,
ukryj se, tiše doufej,
za chvíli bude hrát Tvá oblíbená skladba...

Každá růže jednou opadá, jednou uvadne,
každý den Slunce zapadá, každé zrnko písku někam zapadne,
každý člověk smysl má, jen bojovat musí vědět jak,
i já se ptám, ne jen vy, prát se musím, tak či tak...

Za dobro světa utíkat velké finále,
ano, já doufat budu nadále...

Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>