Smutek

Pokud jste někdy zažili noc ve znamení nějaké krize a snažili se přitom uniknout neodbytným můrám, tato báseň si s vámi bude doslova tykat.


Autor: Vít Procházka, 14.3.2004, Básně

  

Jak skleněná a kamenem živená je ta stvůra,
tak hyzdí tu duši mou chorobnou noční můra.
Můra, jejíž slzy já beznadějně po kapsách nosím,
protože mokré a černé jsou jak peří kosí.

Stočený papír dohořívá v půlnoční nouzi.
Můra, ta věrná slza lidské smůly, mě za úsvitu vzbouzí.
Záclona, věrná žena nočního větru,
je náhle utopena ve slunečním světlu.

Hodnocení: 0
(celkem: 0, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>