Hmm, přijde mi to jako zakousnutý pes do vlastního ocasu.
Ze začátku je to zábava a všem se to líbí (to je první sloka).
Pak se to povede a představení končí tam, kde to každý očekával (sloka druhá).
Nejsem expert, ale přijde mi, že absencí čárek v textu lehce alibizuješ s rytmem a gramatikou. Velká písmena - lenost něco předělat z "wordu" sem (tipuji).
První sloka má určitý spád a tváří se správně ponuře, jen tváří. Plná slov, která dokreslují atmosféru, u tebe tvoří hlavní osu.
Druhá je na tom opoznání hůře. Nevadilo by ji odříznout. První je života schopná jako drobnost. Takhle zbytečně nese hnusné železné veršové okovy z druhé.
Moc násilná korespondence s názvem.
Neoslovilo, neurazilo.
Dvě sloky, dvojka.
No, závěr mi to pokazil, pozn. : nikdo není "nic". Každý člověk na světě je jedinečný originál a svým způsobem také nenahraditelný.
Takže poslední verš Ti podle mého nevyšel. Nehodnotím.
V pořádku, děkuju Ti za názor. A souhlasím s tím, že každý jsme originál, s tou nenahraditelností už bych to zas tak nepřeháněl ;-) Každopádně já lidskou existenci vnímám spíš v rovině duše a energie a když si tuhle základní substanci vystřelím z hlavy, tak zbyde pouhé tělo a to je v tomhle případě chápání bytí vážně NIC. Ale je to věc úhlu nahlížení, díky, že sis to přečet
Ty? | Smetí | Všední den | Stará mrtvá Anglie | V nás