já jsem z těch, co genitivní metafory většinou toleruje, ne-li se jich zastává. ale ty tu máš pět z těch nejolacinějších v šesti verších. text díky tomu vypadá neobyčejně odbytě. a částečně i toporně.
vlastně mě přilákal zajímavej nadpis, jenže bohužel pokračování v jeho duchu jsem nenašel.
celkově mi text moc nedává, jeví se mi jako koláž pár hrabětově-beatnických obrázků /neony, kaluže/ zastřený takovou jemně melancholickou mlhou.
chybí mi tam nějakej tmel, co by to všecko spojil, postavil na nohy a trošku snad i nakopnul...
díky za zastávku, není to extra věc, co jsem kdy napsala, to vím, ale protože mám Hraběte ráda, neurazila bych ho tímto. Jde tu spíš o směs naštvání a zklamání, pochybování o smyslu důvěry, rozhořčení, nepochopitelnosti z mojí strany ven atd. Díky za koment P.
Zrádná je víra | Erupce na duši | Viník | Beze jména | první hád(an)ka