Obecně nemám nic proti volnému verši. Ale jako všechny oblasti poezie, i ten má svá úskalí. Například je závislý na obraznosti (vzhledem k tomu, že nezaujme rýme, pochopitelně).
Sdělení mi sice neuniklo, nicméně po formální stránce se nejedná o příliš zdařilou věc.
Ty obrazy tu nejsou. Není to ani tak tím, že je báseň hodně krátká, spíš ses nechal unášet na vlnách zavedených klišé (páchnoucí sny, cosi trhané na kusy, nemůžeme dýchat a pod.) a na důležitý doplněk, tedy oživení, které by z díla udělalo něco jedinečného, co by ospravedlnilo jeho vznik, existenci, pak už nedošlo.
Poslední sloka nedává smysl. Tím, že spolu řádky vzájemně nekomunikují, je jen umocňována celková bezradnost a zbytečná frázovitost celé věci.
Na závěr chci ještě ocenit, že nevytváříš klasické "sekačky" s jedním slovem na řádku, jak je to dnes "in", ale pořád se ještě snažíš vyprávět.
Což je plus.
Až zazní výkřik | Ztrácím se | Věčně nešťastný | Ty4 | Pouze v myšlenkách