Úplně slepej
se protloukám
timhle světem nesvětem.
Pořád dokola a pokaždý jinak.
Občas jak sjetej
se jen tak
potloukám kolem
a potkávám lidi.
Čas od času se srazim
s nějakym volem,
kterej, úplně slepej
a bez vlasů
si nechá řikat Pane
Jindy zas potkám
nějakýho Jardu,
kterej, na cizých bedrech
a s cizí pomocí,
dostal se k moci.
A úplně slepej
nakradl miliardu,
aby se moh,
zatimco stát, jemuž měl pomáhat,
jde ke dnu,
v Austrálii v lednu
válet ve čtyřicítkách vedrech.
Občas uvidim milýho kluka,
co má krásný děvče.
Slepě ji miluje
a ta zlatokopka
na něj kouká shora,
jak svršek na spodka
a jenom s nim vorá.
Von, úplně slepej,
dává jí růže
a ona mu parohy.
Slintá v sedmym nebi,
když čumí jí na nohy.
Chová se jak debil,
ale sám sebe nevidí,
protože podlehl pocitu,
že mu každej závidí
tu jeho Lolitu.
Potkal jsem se onehdy
s jednim extremistou,
kterej, jak boží kometa
se svou vestou,
co bombou módní není,
jde a dětský tábor rozmetá.
Ten úplně slepej kněží
se prozabijí k vykoupení.
Proč?
Za spravedlnost?
Nebo dvaasedmdesát panen?
Teď tu na zemi těla leží
a jejich nevinná krev
na zem kane.
Kudy chodím, vidím milující rodiče,
co v dobré víře,
ale úplně slepý,
ženou svý milovaný děti
za úspěchem a uznáním
a formujou je v ziskuchtivý zvíře,
a to, jak pavlovův pes
slintá po slávě
a nikdy nemůže pochopit,
že opravdovou výhrou je poznání.
Poznání světa a sebe sama.
Tak každej táta a každá máma
život svý ratolesti ničí
tím, že na ně v jednom kuse křičí,
jak má zatínat pěsti
a mít ostrý lokty,
kterejma si v životě
prej budou cestu kestit.
Proto chudák dítě,
co s úsměvem k uchu od ucha
nemyslí a jenom slepě poslouchá,
nikdy nepotká opravdový štěstí.
A já se jen tak
potloukám světem
a potkávám lidi.
Teď, úplně slepej,
s brýlema a hůlkou
čekám na přechodu
s napřaženou rukou
na někoho, kdo vidí.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Slepota | Óda na Rouru | Japonečka | Change | Nemáme sílu