"pocitový rytmus" - hm, neumím, neslyšel jsem ještě,
znám jen jeden, a ten si právě taky odříkávám
ale jinak, proč:
první dva v ukázkovým trocheji, jasnej prvotní impuls,
i jakousi říkankovitostí,
a pak se to třetím veze sice stejně (i když Bůh bere druhou dobu,
a nabádá k jambu),
ale v další těžká doba na "slov" mi porozhazuje mnohý do tý doby...
Každý občas něco složí.
Skládání je přece boží!
I Bůh musel složit svět
z písmen, ze slov, pak i vět...
Analytická filosofie v negativní kabátě. Super.
Asi jsem degenerovaný tím tumorem ve vzduchu, ale u nás se obyčejně "složí" uhlí do sklepa nebo někomu na konto.
Je to rychlovka říkanka. Rytmus neslyším ani nevidím. Chyba u mého přímače.
Hloubka je taky po kotníky, ale religiózně založeným to bude chutnat, protože máznuté mohutným slovem.
Nevím. Žádný pocit z toho nemám a hledat krve v komáří hlavě se mi nechce.
Pod korunu komára schováš (i zabiješ), ale poezii za pětník ne. A nejde o to, že pětníky už neplatí jako platidlo.
Tohle dílo je jednoduché, až se skoro nemůže nelíbit. Myslím.
Bylo by to jako se vztekat na slabikář.
druhý verš je na rozdíl od prvního (který se zprvu i zhoupne k daktylu)
čistý trochej,
proto se mi s ním čte přirozeněji vzhledem k počátečnímu
nastolení metra
Stranger – Hned na začátku ses ptal, kde je rytmus. Přitom ti stačilo trošku změnit poslední verš a je vše v pořádku. To by ovšem nebylo možné, kdyby tam skutečně žádný rytmus nebyl. Já jsem na dobrý rytmus usoudil z jedné prosté věci: Básnička se dá přečíst hladce a plynule, aniž by si člověk připadal, že koktá. To patrně míní Paulette tím pocitovým rytmem. Mimoto – u slova „skládání“ ti nevadí, že je tříslabičné, „z písmenek“ je špatně. Já se bohužel mohu jenom zeptat proč, jsem v básnictví laik a mám za to, že to má svůj důvod.
myslím, že v mým předposledním řečeno dostatečně, dobře:
nejde o zmíněnou tříslabičnost, jde o to, že veršem:
"Skládání je přece boží!"
není o trocheji nejmenších pochyb, kdežto veršem:
"z písmenek, slov, pak i vět.."
se čtvrtou těžkou slabikou rozkolísám v původně najetým
čistým trochejským impulsu...
a ano, ptám se kde, protože beru jako celek, a autor nemůže chtít,
abych já jako čtenář kývl k tomu, že když má báseň rytmus třeba jen chvíli,
nebo občas, má ho
a třeba ho má pro jiný opravdu celá, pocitově, ale já přece píšu jen a jen
o tom, jak se tady u mě ten text pohybuje, a hledám příčinu svýho neporozumění
Skládání |