Už je to dávno, co děla tu zněla,
má generace už by nevzpomněla
na tíhu války a stín šibenice,
už je to dávno, praví učebnice.
Koukni táto tam za východní obzor,
dál než je Nitra, blíž jak leží Bospor.
Tam najdeš zem, co zve se Ukrajina,
koukni táto, tam řež se obnovila.
"Obavy máme, že kujete zradu,
my vás známe fašisti ze západu.
Chystáte na nás biologické zbraně,
obavy máme proto hurá na ně."
Chopte se zbraní, řvou na každé schůzi,
za slávu, za vlast, zabít bez diskuzí.
Když někoho vábí mocenské choutky,
chopte se zbraní vy bezduché loutky.
Nesouhlas v Rusku ten znamená celu,
ale v Luhansku od Ivana střelu.
Muž nebo žena, starý nebo dítě
nesouhlas v Rusku, z okna vyhodí Tě.
Pak nastal únor, bila druhá ranní,
ruská vojska směr Kyjev nepozvaní.
Sirény znějí, když zubatá chodí,
pak nastal únor, doba zlá se rodí.
"Naše je země, vlajka žlutomodrá,
pojďte kdo může, každá ruka dobrá,
když Vlad se sápe drápy po rodině,
naše je země, sláva Ukrajině!"
To zní světem od Dněpru po Seattle,
krom pár zemí to nikdo nepopletl.
Semkly se státy proti napadení.
To zní světem, agrese cesta není.
I řekla si tma, že uhasí svíci
slavně ve stylu veni, vidi, vici.
Teď místo slávy bomby města ničí,
i řekla si tma, když ne mé, tak ničí.
Na obou stranách se nachází kati,
válku si nelze idealizovati.
Že jsi žil včera, dnes nic neznamená.
Na obou stranách, těla zkrvavená.
Na paži vlajka, na vlajce tři pruhy,
přišel dobývat, teď leží tu tuhý.
Chystal se loupit, riziko předem znal.
Na paži vlajka tak jaký potom žal.
Trojzubec hrdě nosí na své hrudi
z nutnosti rekem, zbraň ho v rukou studí.
Zachránil blízké však z ran krev se valí,
trojzubec hrdě jeho rakev halí.
Ozvěny bojů, lze zaslechnout v dáli,
lev i orlice zde v poklidu vláli.
Jistoty mizí, zemi obchází strach.
Ozvěny bojů lidskost promění v prach.
Poslední peníz dám za vytápění
také za jídlo, dětské oblečení.
Zas léto v česku, pořád stejná kára,
poslední peníz aspoň na cigára.
Můžeme se ptát, kdo tu válku strojí,
kdo vydal rozkaz, kdo v pozadí stojí,
kdo štvaná je zvěř a kdo její lovec,
můžeme se ptát, kdy už bude konec.
Vždyť my chceme mír, to zvolání láká.
Nám dodá klid a spasí život vojáka.
Ustanou boje, časem utichne žal,
vždyť my chceme mír, čert aby válku spral.
Když složí zbraně děti Ukrajiny,
vzdají se části svojí domoviny,
pak tam válku vystřídá genocida,
když složí zbraně místním lidem běda.
S jídlem roste chuť, před lety stačil Krym,
odpor neviděl, tak dál se vypravil.
Nezazní-li STOP, co dál mu přijde vhod?
S jídlem roste chuť a my jsme další chod!
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Na cestě | Situační |