Tak smutno,
sotva poskládaná
zrníčka dechu...
Tak smutno
bylo,
modré oči,
co vypláčou se křišťálem,
svatá místa...
Ale život
za těmi černými,
ohraničenými kdysi
hustým nánosem černé tuhy...
Sinusoidy pochopení.
Možná...
Hodnocení:4.67 (celkem: 14, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 20x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hliněné opánky | Euthanasie | A proto mám ráda básníky... | Univerzální | Going back