Ztrácím tě v temnu,
tvou cestu neznám
jen ty sama víš,
kudy se dáš
Ač ze stejného lůna,
teď cizí si jsme
Bolí to moc a cloumá mnou vztek.
Chtěla jsi celý svět,
teď nemáš sestru
Ztracený čas nejde vzít zpět.
Noc dávno mrtvá
a tvá postel prázdná
Kde jsi, co děláš?
Svíjím se v strachu
a nevím, proč.
Potím se, trnu,
ani ne strachem
jak lítostí, zmatkem,
a snad i závistí?
Ne, to snad ne.
Není co závidět.
S nadšením chceš mi
sdělit, cos dělala
Já tě neposlouchám
Vždyť kdo by chtěl vědět,
že ta malá slečna,
co radostí bláznila
z medvídka z plyše,
teď pomalu, tiše,
nenápadně,
utíká tam, kam pouze ženy
ukrýt se dají?
Točíš se v zrcadle,
ženou teď být
toužíš a chceš.
Dělat jen to,
co dělají dospělí
snad máš na to věk,
snad máš na to tělo,
ale duši, tu ne.
Duše a oči,
ty navždy zůstanou
takové, jako dřív.
Sestřičko moje malá…
Hodnocení:4 (celkem: 32, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 84x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Mos vám děkuji za krásné komentáře i hodnocení, pravdou je, že při psaní této básně to ve mně vřelo, a zároveň jako by se něco vytrácelo. Kdo má mladší sourozence, určitě to chápe=)
Mel, tahle básen obsahuje skutečný vnitřní náboj.Nenapadá mne v tuto chvíli to pravé slovo jež by dokázalo vystihnout co právě cítím.Ano, natolik je hluboká.Dávám plný počet.
Je to krásné, prodchvívá to mnou a rezonuje mi to v srdci jakoby až známým tónem, i když nemám sourozence.. ano, věčné dilema, snad jakoby ti část tebe samé neustále ubíhala o krok napřed a ty -bez ní navždy rozervaná- ji marně voláš, ať počká...
Jizvy | Svatba | Loutka | Potrat X eutanazie - najdi sedm rozdílů! | Proč já?