Křehkosti, s níž tiše pluji
ve spánku a nejen spící
v okouzlení červánků jemně
září svou nás burcujících
něžnou vzpruhou v našich lících
rozkošně se tetelících
na obzoru svého bytí,
v němž strach vlastní cítíš/m
radost taky vzešlou zrána,
jež Ti shůry byla dána
pro potěchu vlastních smyslů
a pak taky bez rozmyslu
dávat dál
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 5x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Špetka soli v uhelném skladu | Pokaždé se loučíme | Chvíle | Kolena | Zahynutým Slnciam..