podle mne se to dá číst i tak jak je to napsané - jen za "mému" a "v" bych dala pauzu jakoby tam básnik chtěl říct něco jiné, ale pak vždy zvolil jiná slova
no...nějak nerozumím zvolenému řádkování
celkově rozmístění jednotlivých slov
dost to celku ubralo
četla jsem i komentáře ostatních a musím se přiznat, že tak jak napsal stranger jsem si to četla i já
lidi tady přepisy nemaj rádi, snažím se jim vyhnout, a tady navíc už to někdo udělal, takže souhlasně se přidávám i já
ještě k textu, přijde mi to na sílu
jak kdybys něco chtěl napsat,
a sám si nebyl jistej
nemyslím obsahem, ale formou
Tak tohle pro mě byl celkem oříšek, ale zatím text k recitaci a text na četbu zásadně dělím. S tím, že ke každému přistupuji jako by byl možný k recitaci. Westovy mám ale rád přesně pro to druhé. Na recitaci se většinou nehodí, ale při četbě je vnímám trochu jinak, víc se v nich dovedu vrtat, dumat, zasnít. Jaký je vlastně argument, proč by každý text měl být stavěný pro poslech? Jestli jsem ale špatně odhadl Tvůj záměr, Jarku, tak mě prosím omluv . Můj čtenář by řekl, že takové - ne k poslechu - texty pak v jistých mezích zmůžou víc, než text pro promluvu. A samozřejmě naopak.
Beru a vnímám asi i proto tak, že čtu si vždycky nahlas, a že některé psaným
upírají ústní sdělení, nemusí být nutně napsaný špatně, jen použití předložek
na konci verše ("v", "do") nesedí mi ani k jednomu.
Navíc myslím že každý, kdo čte, si stejně v duchu vlastně věc předčítá,
a na stejném se musí tak jak tak seknout.
Pořád vidím řádky, které mě vedou melodií, jež si text od počátku "vynucuje",
a v těhle místech ji ztrácím, a pak už jen dočítám - nedokážu se už vrátit
k prvotním pocitům.
Jinak jistě u prózy, tam bezesporu toto všechno funguje poněkud jinak.
A není třeba slov o omluvách, málo tu podobných diskuzí...
Já vím Sněhurko, ale moje poezii je naprosto prázdná. Seiferta ale jinak čtu snad pořád. Poslední koupenou sbírku mám Jaroslav Seifert - Deštník z Piccadilly - což je opravdu bomba, doporučuji.
Tohle téma už je strašně "vycucané". Ono to jde napsat i jinak - snad trochu i nově, krásně a prostě líp. Tohle ne mě nějak moc nezapůsobilo.
Ano, je to pěkné, ale prostě mi přijde, že už to tu bylo mockrát, takhle. Jedno klišé na druhém. Promiň.
/B/ | Vánek | Město utrpení 6 | Paz en la guerra | Nemládnu