podle mne se to dá číst i tak jak je to napsané - jen za "mému" a "v" bych dala pauzu jakoby tam básnik chtěl říct něco jiné, ale pak vždy zvolil jiná slova
no...nějak nerozumím zvolenému řádkování
celkově rozmístění jednotlivých slov
dost to celku ubralo
četla jsem i komentáře ostatních a musím se přiznat, že tak jak napsal stranger jsem si to četla i já
lidi tady přepisy nemaj rádi, snažím se jim vyhnout, a tady navíc už to někdo udělal, takže souhlasně se přidávám i já
ještě k textu, přijde mi to na sílu
jak kdybys něco chtěl napsat,
a sám si nebyl jistej
nemyslím obsahem, ale formou
Tak tohle pro mě byl celkem oříšek, ale zatím text k recitaci a text na četbu zásadně dělím. S tím, že ke každému přistupuji jako by byl možný k recitaci. Westovy mám ale rád přesně pro to druhé. Na recitaci se většinou nehodí, ale při četbě je vnímám trochu jinak, víc se v nich dovedu vrtat, dumat, zasnít. Jaký je vlastně argument, proč by každý text měl být stavěný pro poslech? Jestli jsem ale špatně odhadl Tvůj záměr, Jarku, tak mě prosím omluv . Můj čtenář by řekl, že takové - ne k poslechu - texty pak v jistých mezích zmůžou víc, než text pro promluvu. A samozřejmě naopak.
Beru a vnímám asi i proto tak, že čtu si vždycky nahlas, a že některé psaným
upírají ústní sdělení, nemusí být nutně napsaný špatně, jen použití předložek
na konci verše ("v", "do") nesedí mi ani k jednomu.
Navíc myslím že každý, kdo čte, si stejně v duchu vlastně věc předčítá,
a na stejném se musí tak jak tak seknout.
Pořád vidím řádky, které mě vedou melodií, jež si text od počátku "vynucuje",
a v těhle místech ji ztrácím, a pak už jen dočítám - nedokážu se už vrátit
k prvotním pocitům.
Jinak jistě u prózy, tam bezesporu toto všechno funguje poněkud jinak.
A není třeba slov o omluvách, málo tu podobných diskuzí...
Já vím Sněhurko, ale moje poezii je naprosto prázdná. Seiferta ale jinak čtu snad pořád. Poslední koupenou sbírku mám Jaroslav Seifert - Deštník z Piccadilly - což je opravdu bomba, doporučuji.
Tohle téma už je strašně "vycucané". Ono to jde napsat i jinak - snad trochu i nově, krásně a prostě líp. Tohle ne mě nějak moc nezapůsobilo.
Ano, je to pěkné, ale prostě mi přijde, že už to tu bylo mockrát, takhle. Jedno klišé na druhém. Promiň.
Mezi hvězdami Andělů | Snad | S Tebou | SEKERA | Naše spojení