Na nebi se ptáci spojují v kruh
a já stále cítím, že tady kolem je tvůj duch,
nejde zapomenout, když mě tvá ústa líbala,
nejde zapomenout, když si slova lásky říkala,
Saráh, kdo mi tě vzal,
Saráh, komu jsem co udělal,
Saráh, proč mi osud zas někoho vzal,
Saráh, možná že jsem si to sám udělal.
Cesta do nebe je dlouhá stovky mil,
možná, že bych po ní i zabloudil,
pak bych byl v pekle, jako dřív,
na tvé otázky jsem s úsměvem jen kýv,
Saráh, kdo mi tě vzal,
Saráh, komu jsem co udělal,
Saráh, proč mi osud zas někoho vzal,
Saráh, možná že jsem si to sám udělal.
Nebe se zalilo krví a já jdu zas za tebou,
už vcházím na cestu jedinou a nádhernou,
co vede do nebe,
co dovede mě pro tebe,
Saráh, kdo mi tě vzal,
Saráh, komu jsem co udělal,
Saráh, proč mi osud zas někoho vzal,
Saráh, možná že jsem si to sám udělal.
Bůh jest neřád, když mi tě vzal,
možná že mě za hříchy potrestal,
a tak říkám; bůh jen suď ty, co hříchy maj
a ne ty, co na kontě svém je nemaj,
Saráh, kdo mi tě vzal,
Saráh, komu jsem co udělal,
Saráh, proč mi osud zas někoho vzal,
Saráh, možná, že jsem si to sám udělal.
Tak Saráh počkej, už si jdu pro tebe
a věz, že neodejdu bez tebe....
Cesta k nebi jest dlouhá moc
a strašlivě krátká je černá noc...
Saráh, kdo mi tě vzal,
Saráh, komu jsem co udělal,
Saráh, proč mi osud zas někoho vzal,
Saráh, možná, že jsem si to sám udělal.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:0 (celkem: 0, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
SARÁH... | Nicotná touha... |