Svíráš mé údy sobeckým provazem,
žhavýmy jazyky mrskáš skrze šat.
Zalitá do sochy úzkostným nánosem,
polykám na sucho hořkost i slast.
Drtíš mé ruce slzami z kamene,
mramorem z puklinou, s rzí na líci.
Vtisknutá do řádu bez nebe,
s výšivkou monogramu na srdci.
Čekám zítřky bez děr na sýru,
bez potlesku, strachu a podpatků.
Slepá chlebem zapíjet víru
bez otázek, bojkotu, bez zmatků.
žhavýmy jazyky mrskáš skrze šat.
Zalitá do sochy úzkostným nánosem,
polykám na sucho hořkost i slast.
Drtíš mé ruce slzami z kamene,
mramorem z puklinou, s rzí na líci.
Vtisknutá do řádu bez nebe,
s výšivkou monogramu na srdci.
Čekám zítřky bez děr na sýru,
bez potlesku, strachu a podpatků.
Slepá chlebem zapíjet víru
bez otázek, bojkotu, bez zmatků.
Hodnocení: 4.5
(celkem: 45, počet hlasujících: 10)
(celkem: 45, počet hlasujících: 10)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Ta třetí sloka mi dovolila udělat si představu o těch předešlých dvou.Ale i tak mi to dalo fušku. Samotné obraty jsou skutečně originální.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Lejdíku máš tam velmi krásné obrazy,klid stoika ,který se opřel o svou víru.Moc hezky napsané.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Rýmy mohly být lepší, ale jinak se mi líbila. "Čekám zítřky bez děr na sýru" mě prostě dostalo 
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Nebeská košilka | Zástěrka z pavoučí krajky | Volání | Kdy chodí andílci spát? | Zraněná