Postávám na rohu ve městě šedém,
srdce tu netlučou,
zalita ledem.
Lhostejnost dusí vše pod tvrdou zemí
vdechujíc prach lidé jdou němí.
Pojednou blýskne se, paprsek přeletí,
život se pozvedne od starce k dítěti.
Ulicí přetančí dívenka s mašlemi
s rukama nad hlavou zkrápí zem písněmi.
Stanu se zlodějem těch kapek naděje,
nad chladnou dlažbou úsměv se zachvěje.
Dík, zlaté děvčátko,
sladké mé snění.
Dnes žije zázrak, uléhám bez soužení.
Hodnocení:4.33 (celkem: 26, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 37x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Můj skromný názor je, že malinko umělé. Příliš mnoho figur a postav. Stačil dialog dvou myšlenek. Nemusela jsi jimi přelidnit scénu. Na druhou stranu jsi dané téma rozvedla povedeně a rozhodně lépe než já, když jsem se o něj onehdy pokoušel.
Co bylo - zní | Mezi obrazy | V očích | … před branou | Když si přivstanete