Postav mě na rozcestí,
ať hádat můžu kudy.
Ty křehké ratolesti
snad přát mi budou štěstí,
jízlivé loučení
otiskům nahých pěstí,
co hlínu na duši
smývaly světlem rudým.
Postav mě na rozcestí
a tuším, kudy půjdu.
S řetízkem na zápěstí,
na šíji vonné tresti,
do hrsti sevřené
tobolky od bolesti
- ty mé sny netušíš
a já se neprobudím
Jen zůstaň na rozcestí
a snad se někdy vrátím.
To ráno na předměstí
možná jen plané zvěsti,
úlitby zoufalé
svatým, co cesty klestí,
plakat se nesluší.
Jsem ohnivá – a studím.
Hodnocení:4.2 (celkem: 42, počet hlasujících: 10)
Zobrazeno 64x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Malebný verš a jím vzbuzené pocity...krása. Jen ty znáš přesný význam poenty. My ostatní jsme vystaveni působení všech tvých poetických poetických prostředků.
Adventní | Někdy (Sometimes) | Jihočeská | jsi a nejsi | Letní lehkovážná