Kráčam po pri rieke a hádku počujem. Rieka vraví: "Ty breh, ty patríš mne. Nebyť mňa, tak smiešne vyzeráš, pusty breh a nič viac." "Voda stúpne, klesne, možno raz i vyschne, zostane po nej prach či kamene," vraví breh naštvane. Kam sa podela sila ich spoločnej krásy?! Zem! Bez lásky stratená si... Dvaja ľudia prešli okolo. Ona vraví jemu: "Buďme ako rieka a breh, patria k sebe, no nevlastnia jeden druhého." Usmial som sa, kráčal ďalej a pomyslel si: Mame ešte nádej?
Hodnocení:3.79 (celkem: 129, počet hlasujících: 34)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Je mi líto, všechny básně tohoto autora jsou stejně nicneříkající a přemoudřele nanicovaté (navíc to ani nejsou básně, spíš takové rádobyúvahy). Nikdo zatím žádnou ani nehodnotil, není divu, ale když je tenhle poeta druhý v bodování... doporučovala bych autorovi trochu víc sebekritiky. Možná, že kdyby věnoval víc času tomu, aby se naučil psát, místo bodování vlastních výtvorů, časem by i mohl napsat něco, co připomíná báseň.
KLAUN 2 | klaun | Život a smrť | Rieka a breh | Potrestaní...