tak blízko ke konci
a přece teprv na začátku jsem
v podivném klubíčku reality a snění
místo cesty kupředu, jdu rovnou za nosem
a tiše modlím se, ať čas to ještě změní...
podivně srovnaná s realitou dneška
bezradně odevzdaná do rukou jsem času
bez mapy, v pustině, snad to nějak přečkám
vydaná na pospas zvěři bez kompasu...
bezmocně třesu se, i chlad si se mnou hraje
do stínu schovám se,snad to nějak přečkám
strach jemně zaženu, nademnou nevyhraje
na další cestu vydám se, snad chvíli správnou nepromeškám...
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Bezejmená | Svou sílu máš... | tak co s tím provedem? | Stačí jen říct ... | Doufání...