Jsem světlonoš děsivých rán
křikem kreslím po stěnách
nádherný akt
klekni, vzlykej a pros
náhle je ticho
jen zrychlený dech
z rukou stéká mi pomalu krev
nebo studený pot
jenže kdo ví
všude je tma
tvá ústa vyprahlá
okouší noc
a já zoufalý světlonoš
prosím úsvit o pomoc
Hodnocení:4.83 (celkem: 29, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 32x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Dlouho jsem to nedělal, ale zatleskám. Protože chci. Jemná linka ve tmě.
Ano, mohl bych namítat a nahazovat námitku na tu zeď, ale proč? I opadaná omítka může vytvořit krásný obraz, jen vsadit do rámu a uvědomit si to.
Pro tu atmosféru - 4.
Ahoj Kajmane,
já bych klidně třetí verš od konce dal "pokouší noc", ale jinak je to pro mě na 100%. Tvé básně mají tu vlastnost vtáhnout čtenáře do děje. Opět skvělá práce.
Děkuji.
Nesvatební | Nálada špatná | Druhá šance | Nesmysl | Veřejní nepřátelé