chtel jsem si overit juak moc je tezke napsat neco tak aby to alespon z vetsi casti pochopili i jini a vidim ze je to velice tezke,ale vsem dekuji za komentare,protoze jsou pro me dulezite a to vsechny!
v uvozovkach jsou psany vyrcena slova,zatimco bez uvozovek,jen vyplod chore mysli a to odpust je tak brano,jako uvaha jestli to ma rcuict nebo ne protoze se tusi ze by mel ale nema tu potrbu proto bhez uvoézovek a proto ten nazev
Bezprostřednost díla nahlížejícího na konec jakožto možnosti počátku, který signalizuje konec (bez vyjímky vyhýbky) ... prostě andělské vyvrcholení v poslední vteřině, kdy v rozkoši bylo zahubeno desítek, ne-li tisíců možností na pozdější lásku, vše ve jménu bezprostřední romantiky styku a chvíle zániku (úniku) semene !!!
Tady nevydím romatiku, spíše výsměch všemu krásnému, krása je zvrhlost
Hlavně že se ti to líbilo, cype viď?
Asi vím kam tím autor mířil (spíše do koho v té chvíli), budiž tomu požehnáno a pochováno... AVB
Vášně mají mnoho podob.Romantika pod balkony a výše napsané je pro dnešní dobu nepřijatelné stejným způsobem.Proto se lidé párují.Hledají k sobě to takzvané puzle, aby skládanka zapadla.Ne vždy pokud dva hovoří o tomtéž, mají na mysli totéž.
Shunky, jasně, že se informace, které máš navíc promítnou do toho jak na věc nahlížíš.Autor sice vždy píše básen s nějakým záměrem, ale čtenáč ji čte vždy z hlediska vlastní individuality a chápe do rozměru vlastních prožitků a vlastních myšlenek a prožívání.Stane se málokdy, že napíšeš básen a najde se někdo, kdo to pochopí se vším všudy.
V poslední době jsem se velmi zamýšlela nad tím, nakolik je druhá osoba skutečně schopná pochopit druhého a do jaké míry je možné splynout se světem ostatních lidí. Problém je v tom, že vycházíš především ze své vlastní podstaty, i když jsi třeba uzpůsoben pohlížet na věc z ptačí perspektivy.Pokud existují lidé, kteří se od takzvaného průměru at už z jakéhokoliv hlediska zřetelně odlišují ve svém chápání světa je pro druhé nadlidský výkon podívat se na věc ze správného úhlu.Zažité vnitřní vzorce jsou realita, která se těžko narušuje.A přitom jde vždy a u každého o ty nejzákladnější záležitosti, nebot na nich stojí celá lidská populace a každý člověk sám at už je jakkoli vyhrocená individualita.
Láska, existence vnitřního světa (s tím souvisí základní formy vnímaní dobra a zla) a živočišný pud.Člověk není uzpůsoben k tomu, aby mohl žít sám se sebou a být tak štastný po všech stránkách co Tě napadne.Každý touží po láskyplném pochopení. Všechno ostatní je jen životní náklad, který jak ubíhají roky na sebe nabaluješ,včetně myšlenek, protože ty s tím souvisí.Většinou se tím onen základ mění at už je výsledek jaký chce.
Tvá básen je dle mého o tom.
Další věc je, že málokdy je člověk schopen si v dospělém věku upamatovat na to, jak pohlížel do světa, když byl ještě dítě a člověk bez nálepky.
Tvá básen je dobrá. Na Tvou dosavadní tvorbu je neuvěřitelně prozíravá právě co do objektivního pohledu. A myslím, že není tak důležité, jestli jsem ji pochopila, anebo ne.Jestli to co zde píši s tím souvisí anebo právě naopak.Jde o to, že napomáhá vývoji, nejen autorově, ale i čtenářově. Jde o to, že skutečně něco přináší pro každého kdo touží pravdivě nahlédnout do té schoulené ulity uvnitř člověka, která sebou nese nejvíc.
Když čtenář je schopen potlačit všechny své osobní negace a zapomenout alespon na chvíli na to, že on je právě ten, co ví všechno nejlépe, stačí to.Potom je každá básen neuvěřitelně obohacující zážitek a otevírá prostor širšímu porozumnění, které nemusí být vytvořeno na konkrétním pochopení.Ale není to vždy jednoduché, ani co se týče mně.
Tak to by bylo co do vysvětlení k mému komentu.
Večerní | Oslava | Okolní svět | Neškodný prodavač jmelí | Výkřik