mě teď napadlo, že to nemusí bejt neznalost
spisovnýho jazyka, třeba i něco ze strany pozorovatele
v osobě autora neviděný -
však chápej, bereme text, ne publikujícího,
a asi se opakuju, ale jak řekla jedna skvělá autorka
(parafrázuju):
povahově skvělej člověk dokáže napsat absolutní hovadiny,
a stejně tak hovado nádherný texty
drtivá většina z nás autora nezná...
...však pořád je před námi pouze text, to ostatní
je irelevantní - snad mi porozumíš
to zdvojování významů. Stačí jedno slovo místo dvou. Žhnoucí jiskra, polední slunce, hlasy můz, náhrobní kámen. Básnická klišé, které navíc nic neříkají.
zpěv piety | neklidná pieta | šílenství | Místo za lesem | Svítání