Život se vpijí
pod kůži strachu
jak tulák v přístavu,
stojím si,
tápu.

Do srdce Země
smrt
vryla tvář,
trnovou korunu
nasadil lhář.

A mnohem víc
jsou pouhá slova,
dej mi své rámě.

Ach, to se nedá,
znáš mě?
Roznáším nářky
ve jménu boha.

Z podivné lásky.

Jsem vesel ve smutku
a smuten ve štěstí,
nesu si své protiklady,

život je krásný,
leč plný zrady.