Z nemravných něžností zpocená záda
trny růží až do krve.
Ta srčela slzami sloními
s modlitbou na ústech
na pouti do Mekky.
A noční tramvají brodit se
pokožkou se svrabem
k niterným přeludům,
jež obcují s balzámy
pro obřad pohřební.
Pak lynčován na věky
v zatuchlém průvanu
z hrdel těch zhýralců
co kradou panenství
z lidského neštěstí
nemytým údem.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Jo, taky mi to nesedělo. Teď je to doufám lepší, i když té znásilněné básně je škoda. A ano moc dobře vím o čem to je, pro čtenáře je ale podle mého důležitý pocit. Představa, jak se básník cítil, když psal a ne co tím chtěl říct. A děkuji vám za komenty.
Velice dobré nástřely a motivy. Závěr je takový divný, v tom má West pravdu. Líbí se mi, že není na první pohled jasné, o co ti jde, ale ty to podle všeho víš
Jsem vrba... | Po koncertě | Déšť... | Pod sukní Eiffelovy věže | Busovir