Ahoj Inko, ta báseň je plná silných obratů, které vyjadřují tehdejší rozpoložení. Těžko se dá obsáhnout mnohdy slovy i verši to, co člověk cítí. Já na poetu opravdu dávám určitý průřez svou tvorbou. Tahle báseň, kteoru jsi tak dobře rozebrala a určitě našla některé niance je opravduv velmi dobrý. Tom
Zajímalo by mne, co Tě přivedlo k tomu napsat tuhle básen.Řekla bych, že se poněkud vymyká Tvé dosavadní tvorbě.Je naprosto pesimistická od začátku do konce, z žádnou vyhlídkou na nějakou pozitivní změnu.Čpí rezignací nad situaci není vidno ani introspektivní prvky postav.Spíše pouze konstatování niterného stavu.Např.:srdce žháře (opakovaně spalované srdce, možná jako psychoza, bez možnosti sebenápravy...A slza mnohdy neprojde vyprahlou strouhou očí(člověk příliš zkoušený útrapami života se dostává do jakéhosi sebeútlumu a situace pro které je třeba cosi pocítit, se ho již nedotýkájí, jen tak pro něco se znovu nerozpláče).
Upír a žena vlčí...snad pokud člověk v sobě potlačí veškerý lidský cit, je náhle z neznámých důvodů zbaven schopností jakých se odlišujeme od zvířat a nakonec uvězněn v lidském těle oddává se podivným vášním,podivnému životu, kde samota již nemá svůj význam, nebot ji nelze pocítit?
Tak mne oprav, ta básen je prostě dost dobře zakodovaná.Aspon tedy pro mou osobu, jak jsem se dočetla výše.
Autor by asi neměl děkovat, ale jen s pokorou si přečíst tyto komentáře. Já se moc těším, že se někde potkáme na setkání a pohovoříme o básních. Sám se neustále učím a vše, co tu píšete, bych mnohdy mohl napsat o vašich básních Tom
,tvoje básně,mají v sobě zvláštní kouzlo,
přiznám se,že je vždycky čtu několikrát,pokaždé se mi vybaví nové souvislosti,kterých jsem si prve nevšiml,
ty obraty - procházejíc pazoury podivného milence,
samota skončena v doupěti upíra,v náruči ženy vlčí...ta představa! - někdy bych rád přišel na to jak se taková myšlenka narodí, - líbí se mi to,bravo !
Dědeček | Křičet, zvracet a emigrovat | Zadní vrátka do nebe | Nahé fotografie | Dopis z ticha