V osmé hodině večerní
sedíme u stolu
skoro jako poslední večere
jen chybí spasitel
jen víry je málo
a pár Jidášů, našlo by se snáz
ve stínech starého srubu
pozoruji prchavé bublinky
utíkají, jako čas zde strávený
rychle a nenávratně
kdosi sedí pod parožím
já sedím v čele, bez úmyslu
a pronáším přípitek
na zdraví všem - opakuji fráze
a myslím ta slova vážně, jen
někteří, životem vrásčití
necítí to...
zarostla jim duše mechem.
Hodnocení:4 (celkem: 4, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 13x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
škoda tý formy, která bere text do úskalí monoformní
slitosti, když právě text samotnej si nevede vůbec špatně -
trochu víc důrazu k jednotlivostem, a dílčí
propracovanosti pasáží směrem ke čtenáři -
rozuměj - popis situace, ač v první polovině schopnej čtenáře nabažit,
se v druhý části rozpouští v bezpoetičnu, a v pointě schází právě
po dobrým začátku...
A bylo jaro...) | Odříkaný krajíc | Rezervní přátelé | Jsi město mé | Úsečky siločar