V osmé hodině večerní
sedíme u stolu
skoro jako poslední večere
jen chybí spasitel
jen víry je málo
a pár Jidášů, našlo by se snáz
ve stínech starého srubu
pozoruji prchavé bublinky
utíkají, jako čas zde strávený
rychle a nenávratně
kdosi sedí pod parožím
já sedím v čele, bez úmyslu
a pronáším přípitek
na zdraví všem - opakuji fráze
a myslím ta slova vážně, jen
někteří, životem vrásčití
necítí to...
zarostla jim duše mechem.