Pověšeni na šibenici vlastní touhy,
na provaze z havraního peří,
pod oblohou beránků božích,
se svatozáří z úsvitu slunce.
nevinni jako ještě nenarozené dítě,
neznalí první bolesti,
nevidoucí jako slepecká hůl,
neznajíc života slavností.
Kráčíme aniž zvedáme nohy,
ručičky hodin se stále otáčejí,
stavíme stále nové vzdušné zámky,
zbortivší se svojí tíhou vzápětí.
Rukou laskavou trestáme sami sebe,
trháme ovoce v zahradách nám zapovězených,
v prachu cest do bosých nohou zebe,
pod stromy plných oběšených.
na provaze z havraního peří,
pod oblohou beránků božích,
se svatozáří z úsvitu slunce.
nevinni jako ještě nenarozené dítě,
neznalí první bolesti,
nevidoucí jako slepecká hůl,
neznajíc života slavností.
Kráčíme aniž zvedáme nohy,
ručičky hodin se stále otáčejí,
stavíme stále nové vzdušné zámky,
zbortivší se svojí tíhou vzápětí.
Rukou laskavou trestáme sami sebe,
trháme ovoce v zahradách nám zapovězených,
v prachu cest do bosých nohou zebe,
pod stromy plných oběšených.
Hodnocení: 0.5
(celkem: 1, počet hlasujících: 2)
(celkem: 1, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Honza7 26.1.2010, 22:11
Líbí se mi... trochu villonovská;-) Je pesimistická, ale opravdová... myslím, že opravdu věříš v to, co píšeš.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Město andělů | Čundr | To bych rád | Noční déšť | Když muž miluje ženu