To že mě vnímáš a jsi si jistá
dává nám oběma dostatek místa.
Jsi stvoření, bytost ne však láska.
Ta nedávno odešla sama.
Mezi náma ani nikdy nebyla,
všude kolem svítila.
Teď to pod nohama praská.
Cit, vůle souznění.
Jsme hanbeni svou nahotou.
Porobeni pro ztichlé ano.
Hádám že mě ztrácíš.
Krásou oplácíš
a já se nehněvám.
Je to konec hrám.
Teď už rozděleni
do svých životů.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 4x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
povídačky | Komunita II | Měsíc v triku | Stvrzuji se na vlně | Čtenáři - krajináři a jiní druhové