Přání...

jsme obklopeni spěchem,ze kterého není úniku,máme smělé cíle a mnohokrát jim podřídíme všechno.Díváme se kolem sebe? Cítíme ty vodopády okamžiků,které prší kolem nás...ve zdánlivých maličkostech? dovedeme je propojit s naším vnitřním světem? Myslím,že ano proto jim dáváme jména...

Autor: ivan.c

, 16.2.2009, Básně

Dnes k ránu měl jsem živý sen,
Tvou vůní zcela omámen,
díval se zas do očí,
v nichž hlava se mi zatočí...

proč stále nové,jasné cíle uchvátí
nám šťastné chvíle,
jsme v prostoru již ztraceni
a setkání je mámení?

neumím si představit,jak dlouho se
dá takhle žít...
vždyť spěch má jenom vratký cíl,
... bojuj s časem aby zbyl !

nechci s Tebou zažít chvíle,
kde lásku tísní velké cíle...
snad pro ten její vřelý cit
zaslouží si s námi být...

jsem zlodějem Tvých myšlenek,
láska není přeci citů vděk !
a na špalek svou hlavu dám
za něžné chvíle někde tam...

snad probudím Tvou touhu žít,
když vášnivě teď splétám nit...
vždyť nedávno jsem potkal vílu,
co měla šaty krásek z Nilu,

...a náhle se bál uvěřit,že stále
ještě můžu snít...

Hodnocení: 4
(celkem: 12, počet hlasujících: 3)

Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli)