Ta první sloka je skvěle upřímná . Něco takového může stát klidně samostatně. Dovedu si to představit jako takovou pánskou rozlučkovou sms. Já na ni upozorním syna, jakož i synovce... Je to aktuální téma.
No, myslet si,že flaška nebo prostě chlast Tě dokáže postavit na nohy je naprostá 100%ní kravina. To Tě dojebe více než nadmíru. Oldo, mě se to líbí. Naprosto tomu rozumím. I když bych to mohl číst jako prózu, je mi téma více než blízké a moc Ti za něj děkuji.
S tou prózou s tebou nemůžu než souhlasit. Snažím se to psát tak, aby tok slov nebyl rytmem a rýmy nějak rozlámaný. Tak jsem rád, když je to vidět i na druhé straně literární komunikace. Hezký den.
"Ty by ses neměl usmívat, je to smutné." tohle mi bylo jednou řečeno, proti smíchu to však nebylo.
Tvá báseň je taky taková, smutná, nesmutná.
Osobně mám výhrady k:
1) Jsem mrtvý citům, tak žiju chlastu - celé špatně. Napadají mě minimálně 4 verze. Ale ta tvá, zdechlá se mi zdá. Trochu moc násilná inspirace lidmi, kteří nežijou.
2) "střádám" - taky mi nějak nepasuje do kontextu. Určitě by byl možný lepší výběr slova (pudovější). Střádám, nevyjadřuje to dostatečně to bahno, tíhu alkoholu, žal. Střádání je (bude to zní blbě) gentlemanské, střádat si můžeš na nové autíčko. Ano, určité "dekórum" si lze zachovat i na potápějící se lodi, ale tady ne. Vyznívá to, jakobys nechtěl...pít.
3) Smích na skřipec! - bez výhrad. člověk se v bolesech nejlíp směje, co teprve smích v bolestech?
Třetí sloka je trochu složitější, ale jdem do toho
4) určitá kostrbatost, nejistost v kramflecích se táhne celou slokou
5) zkoušel sis říct nahlas "cit můj chcíp", sedí do verše, ale do fonetiky moc ne (aspoň pro můj zobák; jiný kraj asi)
6) třetí řádek asi chybí čárka někde, ne? Zase narážím na příbuznost slov, bez srdce mé srdce
V mém komentu je více nedostaků, než ve tvé básni, vím, ale
7)za líp bych střelil vykřičník a hned otazník (gramaticky nesprávné, ale to city nejsou nikdy).Jako poslední vzdor a naděje, než spadne první flaška ze stolu.
Poslední sloka:
určitě víš, do čeho hned bouchnu. rouhavě | v hlavě | bezhlavě
Ty si rád hraješ se slovy, tady bohužel vybíráš ze slovníku v abecedním pořádku.
9) teď spínám ruce rouhavě - čekal bych sebetrýznění či podobné věci, ne blamáž na astrálno Já jsem tupec, já se nechal obelhat.
10) líbí se mi o srdce kratší, není toho pak moc na rozdávání, co? A v neposlední řadě, přiznej se, že jsi polemizoval mezi variantami věřil/svěřil
_________________________
Kdybych to měl shrnout, nevím.
Vzhledem k času, kdy jsi ji uveřejnil, muselo tě něco hryzat. Jestli je to neštěstí v reálné podobě, báseň poberu trochu jinak. Jestli je to experiment, čistě pokusný, neberu. A pokud je to z nespavosti, ráno moudřejší večera.
Dokonce i název básně mě nutí uvažovat, proč jsi jej zvolil.
Vrátím se k ní, pak uvidíme oba víc.
Díky. To zaprvé. Rozmazluješ mě skvělými namíru ušitými komentáři. Mám v poslední době trochu problém, že nedokážu báseň nechat chvíli uzrát. Musím jí publikovat hned, hned. Což je samozřejmě blbě. Ale vychází to dost i z toho, že nemám ucelenou a jednoutnou koncepci toho jak chci psát. Máš několik možností jak danou figuru, daný motiv zpracovat a nevíš. Váhaš. Když se snažíš trochu o strukturu, tak takovýchhle váhání je tam třeba deset a pokud nemáš jednotnou koncepci, pak nemáš vůči čemu tohle váhání vymezit, tápeš a přepisuješ to pořád tam a zpátky. Když publikuješ, tak máš docela rychle jasno. Což neobhajuje publikování rychlokvašek, ale je to jeden z důvodů. K básni. Obhájím si jen pár věcí, se zbytkem souhlasím a musím přepracovat poslední sloku, to je mizérie a vím o tom... Střádání si tam s dovolením nechám. Má více významů. Váže si k tomu sarkasmu a k sarkasmu vázanou formou. Je to odkaz na básně, které člověk píše, střádá mezi ty prázdné flašky od chlastu. Jsem mrtvý citům, tak žiju chlastu. Malinko upravím, ale význam chci zachovat. Nestojím o jazykovou a logickou brilantnost. Ta se myslím ani nehodí: jsem přece mrtvý citům, tak žiju chlastu. Cit můj chcíp jsem si říkal několikrát. A myslím, že ta dizonance jen podtrhuje: Cit můj chcíp - jak svině... atd...
Dobře Oldo, pokračujeme.
Rozšířil jsi svou báseň, hodně lidí to neumí. Buď to nechají plavat, smažou, předělají kompletně celé. Rád provokuješ, ale s tím (svým) zraním máš pravdu.
Co mi vadí teďka? Silná podobnost první a poslední sloky:
Místo těch květin měl jsem já blázen
nosit ti, lásko, kyanid.
---contra---
místo té lásky měl jsem já blázen
do čaje míchat ti radši rtuť.
Až moc podobný (opakující se) verš nevadí. Podtrhuje atmosféru, vyznání, smysl, úmysl básně. Do rovnice "proč x něco = báseň" si tak každý dosadí to, co chce a výsledek bude dobrý. Jenže čekal bych tím pádem se stejný, opakující prvek i pro 2. a 3. sloku. Chybí mi to tam. Dvakrát lituješ, že´s nosil srdce na talíři, dvakrát by´s měl i do něj říznout. Raději ho naložíš do lihu, proč ne, i to je vzdor...asi.
V druhé, třetí a čtvrté sloce používáš slovo prázdné (prázdné flašky + prázdná slova => prázdné fráze; prázdný pocit (koho?)). Do první sloky to není nikterak vloženo, proto mi to lehce hapruje. Chtěl to tak autor? Přehlídl to autor? Psal rychleji, než uvažoval? Je to jeho prázdno opravdu prázdno nebo jen hra se slovem? Co je tedy u něj prázdno?
Až teďka jsem si všiml takové kotrmelcové návaznosti:
(3. sloka) ...a bude hůř, vždyť bylo líp.
(4. sloka) ...a buď jak buď;
opěť mě to vrací ke stejné otázce jako prázdno. Nelíbí se mi to šedé vyjádření rezignace. Umírat jde i při ohňostroji, s rachejtlí v prdeli.
__________
Po pár hovorech s tebou, zde vidím tvého oblíbence a Villon to (fakt) není! Hloupost lidí.
Jen mě tak napadá, asi až vložím nějaké nové, své dílo, můžu od tebe čekat pořádnou spršku výtek a názorů, co? Přijímám! Ale počkej, až uzraji, shnilá jablka lépe se rozbijí o zem
Už mi připadáš příliš hnidopišský. Není rozhodně špatně hledat subtilní drobnosti v básni, aby ta byla opravdu dotažená. Ovšem, psal to jakejsi svatej: Zlaté pruty je nutno důkladně přepočítat na drobné peníze stačí hrubý odhad. A navíc věci, které kladeš do otázky jsou jen jedním úhlem pohledu. Teď čtu o teorii literární komunikace a dává mi to na psaný text trochu jiný náhled. Jaký je vůbec smysl psaného text, jakým způsobem mám psaný text fungovat a tak. Ale abych neodbíhal. Tento způsob psaní básní je jeden z mnoha. Výstavba textu i logiky vyprávění. na každý ze způsobů pak se používají jiné prostředky a další se zanedbávají. Tak já tomu aspoń rozumím. Pokud na něco kladu důraz a na něco důraz nekladu, pak si můžu dovolit i drobné nepřesnosti v místech, kde důraz nekladu. Ty nepřesnosti se projeví minimálně. Například ve chvíli, když postavím báseň jen na kvalitních rýmech, kterých bude hodně a budou nosnou složkou básně, pak chyba v rýmu (gramatický, nekvalitní, špatně rytmizovaný...) zboří celou báseň. Ovšem, když se dopustím drobné chyby v logice, nebo použití nedokonalého obratu kdesi mimo rýmy, jak kdyby se nic nestalo. Báseň stojí na něčem jiném. Takže díky za ta upozornění, dodám k nim jen tolik, že jsem se nad nimi zamyslel a buď by provedené změny byly nepodstatné, nebo by třeba trochu prospěly jedné stránce básně, ale jiné by zase uškodili nebo tak.
Text už nechám takhle. Ať se vůči němu čtenář vymezuje po libovůli.
Neboj, dostaneš ode mě čočku
a kdo je tedy podle tebe mým oblíbencem?
hezký den
JH
Přiznávám se bez mučení, dost jsem se v noci nudil a nechtělo se mi učit na zkoušku, proto jsem sál po téhle internetové stránce a svou nevůli si odplavil jinam
Přijmi omluvu, na čočku se těším. Lepší než hrachovka o Vánocích.
Báseň nech, tak jak je. Je v ní cítit určitý vývoj samotného básníka, i motýl potřebuje kuklu.
Pohřbívání lásky | Když noc mlčí | V mauzoleu múz | Ve zmatcích pravd | Prorůstání