Levá i pravá noha míří od země a k zemi,
netrvá dlouho a dotkne se planety,
zhluboka nadechnout zase nechce se mi,
nálada smíchaná z malířovy palety.
Levá i pravá ruka snaží se letmo dotýkat,
společných pocitů,dlaní a prstů tvých,
neboj se ničeho,nebudu naříkat,
pokaždé vzpomenu tvůj milý úsměv a smích.
Mezi prsty proteklo nám štěstí,
je mi líto,je to pryč už dlouho,
i když bolí to jak rána pěstí,
nazvěme to třeba touhou pouhou.
Levá či pravá komora v srdci nic nezmění,
chceme a nechceme společně jít,
ani to bezvěrné nebeské znamení,
s osudem pospolu nepřejí mi s tebou být.
Stalo se toho již přespříliš moc,
už nechci zůstat na místě stát,
já nechci lásku na pouhou jednu noc,
chci mít s kým usínat a mít s kým vstát.
Mezi prsty proteklo nám štěstí,
je mi líto,je to pryč už dlouho,
i když bolí to jak rána pěstí,
nazvěme to třeba touhou pouhou.
Hodnocení:1 (celkem: 2, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 36x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
to je takovej typickej osobní prožitek jakoby zformovanej do tvaru básně, ale básní není
chci tím říct, že kdybys to adresovala tomu dotyčnýmu, asi by porozuměl
pro mě, jako nezaujatou je to s přemírou slov, obtížně čitelný
takže - neoslovilo
Slunce v mračnu | V oblacích | Pouhá touha | Ze života lidí | Zrychlená volna