Postroj z líčidel a jiné tam

prostředek - to jsi ty
tvé typické zpracování, neuchopitelnost. přesto po více přečtení může mít člověk pocit že pochopil, nebo že alespoň lehce tápe tak jako teď já
začátek a konec je skvělej, je to pro čtenáře a to se mi líbí, že se v tom netopím.
rozklíčovat prostřední pasáž tak, abych ji pochopila se mi ale, jak už tak u tebe bývá , nedaří.
ráda bych dala za pět, ale nějak nemůžu, protože bych nehodnotila celek, ale jen první a poslední sloku a prostředek by pro mě zůstal nepochopen, ačkoliv už teď mám pocit, že ...
no nevím, dám si raděj opětovný čtení.

no naopak mě mrzí, že je to ne jednodušší, nýbrž přehlednější, není to tak krásně zahalené v tajemné indigo, jako tomu je u tvých předchozích básní...

cca prostřední část jsi konečně ty...


"ještě se mi chce
stoupat tmu
třas noci po větru shrnout pod límcem
vyšlápnout střevíce svázaným očím"

nevím jen, jak uchopit tuhle tvoji realističtější část.

Tvoje báseň je příběh... všechno je tak jasne krásné

Taková tvoje. Dobře se čte. Ačkoli tyto dva jevy jsou vzájemně nezávislé. Přečtu si ji ale pořádně zítra. Mám za sebou šest hodin programování a nemyslí mi to ani zbla...

Trochu jsi ubrala v abstrahování a dílu to prospívá. Pořád je to dobrá poezie, ale nenutí člověka ke krkolomným anylýzám. Moc se mi líbí a broukám si pod fousy : komu by se chtělo vstávat do tmy a větru, když má oči ještě zamčené a nechce si vyrazit víka. Jo - a kecám: žádný fousy... ráno jsem se oholil.

Tak žádný rozbor ode mě čekat nemůžeš, ale po dlouhé době jedna Tvoje, co mi opravdu sedla.
Po každém dalším přečtení něco nového, rád se znovu vrátím...
"usebraný" - mám rád tento způsob hraní si s češtinou