Na tisíc kousků se rozletět,
bez pozdravu odejít,
být plastovým atletem
a lístkem z bálu,
koroze na značce
a tečka na plakátu,
rosa na keři,
i louže na zastávce,
drátek měděný,
co přebývá v kapse.
Být všude,
však neviděna,
se všemi žít
a nebýt pokroucena,
...
v náručí konejší mě duha,
říká: "Už je dobře malá, utíkej."
Hodnocení:5 (celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Líbí se mi to.
Moc pěkné obrazy, zajímavé vysvětlení v komentáři. Trochu jsem se po přečtení názvu bála, co by to mohlo být, ale nakonec má Popelčina duše opravdu duši. ;-) Líbí se mi hlavně, že si "nepřeješ být pokroucena". Jen mám otázku, proč duha říká "utíkej"?
Duha je symbolem naděje a tak jsem to vzala tak, že když Tě naděje konejší, tak Ti předává něco ze sebe a pak řekne jdi a zkus to znovu. A to je to "utíkej". A říká to prostě proto, že je to naděje... Zodpověděla jsem Tvou otázku? hzt.
No, na první čtení jsem měl stísněný pocit z toho všeho. Jakoby mi něco říkalo, že i když vidíme věci, tak je vůbec nevnímáme nebo jen velmi maličko ... většinou vůbec. Je hodně zvláštní, opravdu moc. Ale na druhou stranu svou nevšedností se mi zase líbí, i když mě tu právě neoslovují verše. Klidně bych to mohl číst jako prózu a znělo by to všechno stejně.
Zdravím a přeji hezké dopoledne,
já začnu odzadu a dovolím si malé vysvětlení, ano? Ano, mohla by to být i próza, měla jsem dokonce tendenci to napsat do jedné věty. No nakonec to zůstalo takto. Zvláštní je, cítíla jsem to jako vyjádření tísně nad životem, který není docela správný, či spíš hodně špatný. Avšak nakonec jsem dala duhu - jako symbol naděje, smlouvy, která trvá i přes naši nevěru k Bohu. Jak se to zpívá - "Stará archa chraní Noa před vodou, Bůh duhu na oblohu dá..."(pís. Duha ze zp. SVÍTÁ). Rozletět se na tisíc kousků a možná konečně být tam kde máš být a dělat to, co máš, co je vůle Boží. Byť by to byla taková věc jako špinavá louže na zastávce, co ukazuje nerovnosti a varuje před škobrtnutím, nebo ten drátek co zdánlivě přebývá... Možná Tě napadne, že jsem náboženský fanatik, ale já to spíš vidím jako touhu, hledání člověka po smyslu v životě.
Závěrem Ti chci moc poděkovat za přečtení i za Tvou reakci. hzt
Přiznám se, že jsem měl při čtení strach, že tu lavinu infinitivních představ (rad, přání) ničím neukončíš a celé to bude jen jeden velký, hlasitý výkřik do tmy.
Ale celé kouzlo si vzaly na starost dva poslední verše. A rázem je tu báseň. Opravdu jsem si ji užil. Povedené.
Paní Doba | Iluze | Podám inzerát | Víra | Obrázek