Hehe, ani bych neřekl, že od Tebe můžu číst něco tak neumělýho. Teda abych Tě zase neurazil tak něco, co by neutrální čtenář (kterým se místy snažím stát) netušil té práce jako já který už něco z Tě poznal. Mimochodem jsi možná nezaregistroval můj komentář ku tvému minulému dílu pulzy. Rád bych tam s tebou něco rozebral, dík.
Volný od Tě moc nečítávám, už bych skoro zapomněl jak těžký je chytit se něčeho když nikde není technika. Haha. Napřeskáčku... třešeň konce je zasazená umně, někdo se odmlčel jako solidní a hlavně vkusná a sedící metonymie.
pád za pádem neumím moc rozluštit
vteřina po vteřině - možná proto, že si ve většině vyhráváš víc tak mě překvapuje právě tohle vyjádření spíš nabíledni než jiný.
Celá forma přesně takového díla bývá spíš sázka na jistotu. Ne že by to byla nějaká samozřejmost ale řekl bych, že je to lehčí žánr než jiné. Možná právě proto, že vše spěje právě pro konec a nesmí jej přehlušit. Teď už ale úkladně fabuluju. Možná ale ne. Přepínám.
Ano chtěl jsem si jen tak pro legraci, nebo osobní relaxaci zkusit něco netechnického (neumělého, chceš-li)
Ačkoli rozhodně nešlo o sázku na jistotu. Ani autor se tady nemá příliš čeho chytit a tak hledá v nuancích. Neříct moc a neříct ani málo.
A ta vteřinu po vteřině. Chvíli jsem přemýšlel jestli to neříct nějak ozvláštněně. Ale proč bych vlastně měl, že jo
A omluva nejsem poslední dobou vůbec dobrý komentátor, natož rekomentátor...
Skřípění | Slepit krajíce | na stropě kaluže | ZVONY | Prorůstání