Zas se dívám z okna,
a na srdci mi rána nebezpečně mokvá.
Venku vidím sníh a mlhu,
a já chci aspoň jednou zažít opravdovou něhu.
Za oknem je nečas,
a já zas žiji ten svůj přesčas.
Přes mlhu nevidím na svět,
a z mého srdce je už dávno mrtvý květ.
Ten květ života a lásky,
z okna vidím smějící se krásky.
Budovy vystupují z té nekonečné mlhy,
a já nemůžu vstát, necítím své nohy.
Strašne rád bych se rozběh
a utek někam pryč,
ale já ztratil od těch dveří klíč!
Tak se jenom koukám z okna,
a ta chvíle vážně není dobrá.
Zasněžený střechy,
a rezavý plechy.
Z okna vidím drátěnej plot,
kdekdo do mě valí samej opileckej hlod.
Případám si jak ve vězení,
čekám kdy ozvěna odezní.
Ten pohled vážne není dobrý,
zvlášt ne mýma očima, zas jsem tolik smutný.
Hodnocení:1.33 (celkem: 4, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 17x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Stoupání | Z dějin | Místo hymny | Vlastní svět | Marnost