ve futrech pant sebou hýb
a bolehlav se spustil níž -
skřípěním zašeptalas:
„dnes ne, dnes dvakrát nevstoupíš”
tváří v tvář misionář poroučí se do tmy
a na jazyku krve z krevet nedoříz
když pouštím žilou představám
(ten zkurvenej kompromis)
že syrovou tě bez chuti
každý ráno, každou noc
v kusech ledu polykám
- - -
jak horkej brambor si mi rozházela ruce
po dveřích...
Hodnocení:4.88 (celkem: 39, počet hlasujících: 8)
Zobrazeno 119x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
napravuji roční hřích, že jsem se k ní už pak nevrátila
hrůza jak letí čas
takže tedy
dnes po roce a po načteném, pětku bez dalších doprovodných keců
pořád se mi teda nahlas čte hůř, než v duchu
alespoň jeden "kec"
jeden je ale v normě, řekla bych
ve futrech pant sebou hýb
skřípěním zašeptalas:
„dnes ne, dnes dvakrát nevstoupíš”
jak horkej brambor si mi rozházela ruce
po dveřích...
tohle je pro mě nejhezčí, začátek a konec, hezky do sebe zapadají
ale docela blbě se mi četlo, jakože nahlas, takhle v duchu, fajn ale nahlas jsem měla problém hned v záhlaví, no takže
ta prostřední část, zejména krev z krevet, to je hezkej obrat
podkreslující TU atmosféru, včetně misionáře, co poroučí se do tmy, i zkurvenej kompromis mi zapadá, až na ty kusy ledu, ty mě trochu vytrhly, ale možná jen blbě čtu ( u mě nic neobyvklýho poslední dobou, takže)
Vidím to, jsem tam, slyším ten skřípot nenamazaných pantů, a šklebivý odmítavý hlásek, a pak mi škaredě rozhodí "jako horkej brambor studenou báseň ve vlažné kaši" poslední dva řádky celkově poetickoromantickosadistický nádherně vzrůstající pocit. Škoda.
"rozházený ruce po dveřích"
- metafora pro obraz člověka, opřeného hlavou o dveře a bezmocně bušícího na ně za tím, co je uvnitř ukryto, ztracené (možná napořád), a neschopnosti a slabosti smířit se se ztrátou...
Jardo, to je snad poprvé, co mě Tvá báseň nechytla za srdce. Přijde mi to strašně málo, jsem u Tebe zvyklý na daleko lepší texty. I ta surovost mi nabourává samotnou báseň. Jsem u Tebe zvyklý na lehkou notu veršů a strof. Škoda, no. Doufám, že mě příště nezklameš.
Luky, v poezii jsou spousty postupů a směrů, to víš sám nejlíp.
Nezaškodí si čas od času odskočit a vyjít si do bočních, mnou ještě neprobádaných, však o to více lákajících uliček
Život někdy je surovej, a já chci občas mluvit i o tom, no...
Na každý pád díky za reakci
z parapetů... | Tam uvnitř | Noci beze slov | Kyvadlo | jen si tak vzpomínám...