Vše cítí, ale nemůže dát na venek své emoce.
Vlasy mu vítr cuchá, přesně zase po roce.
Doteky lásky se na sebe usmějí.
Dali vše do jednoho polibku s nadějí.
Tato naděje jim dávala sílů, jako včelí roj celému ùlů.
Když to vypadá, že je vše dokonalé, náhle starý osud do toho sáhne.
Už ani kapička naděje, v jejich srdcích nevzkvete.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 35x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
já bych teda neodrazovala od poezie, ač jsou ti tu dávány rady ohledně zaměření se spíše na prózu.
Jen se to chce vypsat a když vím, že se chci zaměřit v psaní tím a tím směrem, protože taková jsem, tak si pozjišťuju napřed, jak se tomu nejlépe přiblížit, abych si byla jistá, že to, jak se definuji, je opravdu pak znát z mých básní, že jsem použila správné prostředky...
je to pochopitelné?
já vím, je to hrozný patvar to už je deformace ze školy, kdy loudíš materiál, skripta nebo poznámky - zaokrouhleně pozjišťuješ "kdo co má k dispozici" ...
jo no, tak ta gramatika jaksi přečnívá
co se sdělení týká, tak ona už to napsala Paulette
za sebe bych poradila raději míň, nebo když víc, tak neotřeleji
případně zvolit jinou formu, třeba prozaický text
sílů/úlů - to má být přesněji co?
třikrát slovo naděje... ano rozvádění tematicko-rematického schématu to neomluví.
jinak - téma pochopitelné
zpracování - tohle je podstata, která tvoří jakousi kostru. Ta kostra však potřebuje kabát - formu a ten kabát potřebuje zcela jistě vyčistit - uhladit, odstranit zbytky prachu a mrtvolky molů.
Věk je to krásný. Ovšem. Tohle není satira. Chybí její podstatné znaky. Pokud to mělo vyznít ironicky, chybí tomu onen nádech.
A že by ten příběh pojednával o Satyrovi - to bych taky neřekla.
Literatura /poezie obzvlášť/ je nádherné odvětví, ale patří k nim i znalost jazyka a jeho nejen gramatické podstaty.
Na louce | Pocity |