Beze sporu máš už něco napsáno. S poměrnou lehkostí si pohráváš i ve složitých konstrukcích. Místy je ale stále vidět prvně záměr s jakým jsi dané slovo či formulaci zvolil. Čtenář má být v první řadě ohromen tím, co vidí a čte. Číst znovu, hledat, kde ho básník "převezl", kde vykouzlil, to co vykouzlil. A najít ten básníkův trik musí být těžké, aby to čtenáře bavilo.
Mám pocit, že tvoje básnické triky jsou vidět. Čtu a nemění mě to. Není tam nic, s čím bych se doposud nepotkal. Hezká je, učesaná taky. Ale je to vůbec báseň?
Jak vidno z datace, jedná se o text více než devět let starý a je vlastně chronologicky první, který se ani dnes nestydím (i když při vědomí jeho slabin) na internetu publikovat. Nějakých složitých konstrukcí si zde nejsem vědom, prostý jamb (J4Ž/J4M), sem tam nějaký ten přesah.
Nekonkrétní "místy", na nichž mají být vidět "prvně" nějaké záměry, proč jsem jaký prostředek užil (to, předpokládám, znamená, chybu v tom, že je autorův záměr předem čtenáři, resp. tobě tak zjevný, že není schopen vyvolat vytoužený efekt, nebo je tímto onen efekt významně oslaben) přeskočme, dokud mi ona místa spolu s domnělými záměry patřičně nezkonkrétníš. Jinak nemám s čím polemizovat nebo souhlasit, je to jen výrok volně zavěšený v prostoru.
Snad jediné, co mohu na téma svých údajných záměrů podotknout, je skutečnost, že již v tuto dobu jsem nebyl v průběhu procesu tvorby textu nijak významněji motivován ani determinován čtenáři. Abych ti pomohl pochopit, co mám na mysli, pomůžu si citátem, které máš u mne tolik v oblibě, a který se de facto dotýká i podstaty naší debaty:
Ze sporu s jinými děláme krásné řeči, ale ze sporu se sebou samými děláme básně. Na rozdíl od krasořečníků, kteří nabývají sebevědomého hlasu tím, že si připomínají zástup, který získali nebo mohou získati, pějeme my uprostřed své nejistoty; i před nejvyšší krásou jsme zkrušeni vědomím své osamělosti a náš verš se chvěje. Myslím také, že žádný pravý básník, at' jeho život byl sebe více nezřízený, si nikdy neučinil cílem, ani v pouhém svém životě, rozkoš.
(W. B. Yeats)
Proto (avšak nejen proto) nechci komentovat pasáž, že "Čtenář má být v první řadě ohromen tím, co vidí a čte. Číst znovu, hledat, kde ho básník "převezl", kde vykouzlil, to co vykouzlil. A najít ten básníkův trik musí být těžké, aby to čtenáře bavilo."
Místo toho položím otázku - je pro tebe toto na základě uvedených kritérií vůbec báseň? A baví tě to? Asi poznáš, že formálně se jedná o sonet.
Noc, rychlík na Karlovy Vary
spíš upomínal na kozlík...
Do rána tři vlakové šťáry
a ani jednou... To je cvik...
Chodbička s kufry, kde ji viděl
prvně a promoklou jak myš.
Za ní tma, před ní, pytel šídel...
Ve dvojce! Zaprášený plyš...
Zahrady v dešti, choboty
pump a pot nad horkými párky...
Jak přišla zjara o boty
v tom blátě jaké koupí dárky
bráchovi k svatbě... Ale on
s ní nešel ani na perón...
Hned na začátek děkuji, žes mi přisoudil schopnost rozlišit sonet.
K Potměchuti. Složité konstrukce tu myslím větné. Velkém množství pojmů a jejich hojné svazování. Bez interpunkce to člověk musí místy až luštit, aby vyždímal obsah. K tomu záměru, který je vidět a který považuji za samoúčelný: zní špatná hudba neslyším. Mě osobně to v kontextu celé básně nedává smysl, jak kdyby to bylo samo pro sebe. Kontrast ale bez dalšího účelu. Teď jsem chtěl dodat, že pro příklad to snad stačí, ale to bys mě hned chytil za slovo. Takže ještě něco přidám. Nevím, co konkrétně jsi chtěl sdělit svou básní. Beru to jako lyrické líčení rána za vesnici. Hledal jsem v tom něco jiného, ale nenašel a vzhledem k tomu mi je tam opět přebytečné celé poslední tři řádky. Krom hřbitova. Navazuješ celou malou struktuřičku (Ámen - svatí, spí - bdím). Je zřejmé, co tě inspirovalo k volbě jednotlivých slov, které vztahy se slovy předchozími a smyslově to vnímám jako odtržené od celého smyslu básně. Jestli toto má být naopak vrchol, kterým báseň graduje a z vystavěného světa ho povznáší jinam, pak se ti to alespoň v mém případě nepodařilo.
Jan Zábrana?
Nepatří mezi mé oblíbené autory. Pokud si mám vybírat z české čerstvější poezie, volím jiné.
Vcelku dobrá práce, autor není začátečník. Téměř učebnicový rytmus a skladba, nicméně zřejmá inklinace k osvědčeným metodám starých autorů se střetává s nedostatkem vlastní invence. Na první pohled a přečtení může působit báseň líbivě, bohužel po obsahové stránce téměř nic neevokuje a spíše vzbuzuje rozpaky. Řemeslně je ovšem zpracována na jedničku.
Afázie | Odcizení | Nespojitost | Zápisky z nekropole | Dunění