Co teď cítím?
Těžko říci.
Snad ucpanou mám jednu plíci
nebo jen mrak mám ve své duši?
Kdyby tak jeden,
kdyby tušil…
Lámeš mi srdce,
krev z něj teče.
Prosím tedy boha v kleče
Jen a jenom o to tvé,
Snad prosby mé nejsou tak bláhové.
Ať mi patří do té míry,
než v tom mém zaplní se všechny díry
a z naší naplněné lásky.
dřív než ozdobí nás oba vrásky
rozzáří se celý svět.
Miluj jen mě,
toť přání mé…
Miluj mě celé roky…
Bože jen ke mně
ať vedou tvoje kroky…
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Petra Karasová 10.2.2016, 20:20
A mi se nechce vymýšlet žádný konstruktivní komentář, když předchozí zmizel i s dílem, bez reakce... ptám se tedy jen... proč?
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Dobrá tedy, dlouho jsem nekomentoval, takže...s mírou.
Zkusím to rozdělit do dvou rovin.
První bude forma.
Ta se tady nikterak neprojevuje. Cítím, že autorka začíná a zkušenosti s vázaným veršem tak v nějakých "českých" kapelách, než básníci v pravém slova smyslu.
Celé to připomíná noty na buben, co si budeme říkat
Rozlámaný hřeben. Do rytmu se nikterak nebudu pouštět, protože na to jsou zde lepší kapacity.
Působí to dojmem dvou nebo tří poskládaných rovin. Trochu surrealistický obraz ze slov, ale ne moc dobře namalovaný. Nepasují mi tam barvy. Nehrají spolu.
Sekání řádků na menší, ano, zdá se to být údernější. Vykřiknutí myšlenky, ale poezie není o křičení (jen někdy), ale o plynulosti, pospolitosti a ucelenosti. Jako švýcarské hodinky.
Snažím se najít inspirační zdroj pro daný formát a nic nevidím. Od zenové, až po madrigaly mám pusto. Nepřiřadím.
S formou si zde moc nepohraji. Nemám s čím porovnávat.
Obsah... tohle je téma samo pro sebe.
Nejprve by se hodilo říct - vyvaruj se silným emočně napjatým slovům v klišé rovině (láska, vrásky, srdce, duše, bůh, krev...), chybí snad jen anděl a křídlo.
Určitě bych oddělil poslední sloku. Není určena všem a zbytečně zatěžuje celou báseň podbízivou tóninou, skoro až "ufňukanou".
Zkus se taky vyvarovat gramatickým rýmům, experimentuj. Máme jeden z nejkrásnějších jazyků, verše typu bitch/rich nech začátečníkům (obrazně řečeno). Uhnout zažitým rýmům (láska/vráska; v kleče/teče) tě posune, ale musíš zkoušet. Ne se spokojit s první možnou, jaká je v hlavě.
Chce to číst, rozšířit slovní zásobu, nebát se experimentovat, studovat, ptát se... etc.
Minimálně třetina slov je navíc, jen do počtu, aby se neřeklo. Dá se redukovat.
Co se bavím s píšícími lidmi, tak z díla, o kterém si myslí že je dobré, seškrtají 50%-70% a pracují se zbytkem. Na holé kostře lépe drží věci, než na tlusté svini (obrazně řečeno).
Tipuji, že "milostná" lyrika/epika tě asi láká.
Doporučím tedy Michelangela Buonarrotiho a jeho sonety (na překladu prozatím moc nesejde - má nádherné verše s hlubokou tóninou a melodií).
Chce to načíst nějaké umělce, chvíli s nimi být a pak jít svou cestou.
Kdybych měl hodnotit tohle dílo, hodnotil bych velmi nízko, jako vlaštovka před bouří...hlavou do betonu.
(a detail, hlídej si velké a malé písmenka na začátcích řádků - nevypadá to pěkně).
číst, psát, komentovat a pak můžeš sklízet větší slovní zásobu.
A´Die
Sat.
kvalitní komentář (2)
Zkusím to rozdělit do dvou rovin.
První bude forma.
Ta se tady nikterak neprojevuje. Cítím, že autorka začíná a zkušenosti s vázaným veršem tak v nějakých "českých" kapelách, než básníci v pravém slova smyslu.
Celé to připomíná noty na buben, co si budeme říkat
Rozlámaný hřeben. Do rytmu se nikterak nebudu pouštět, protože na to jsou zde lepší kapacity.
Působí to dojmem dvou nebo tří poskládaných rovin. Trochu surrealistický obraz ze slov, ale ne moc dobře namalovaný. Nepasují mi tam barvy. Nehrají spolu.
Sekání řádků na menší, ano, zdá se to být údernější. Vykřiknutí myšlenky, ale poezie není o křičení (jen někdy), ale o plynulosti, pospolitosti a ucelenosti. Jako švýcarské hodinky.
Snažím se najít inspirační zdroj pro daný formát a nic nevidím. Od zenové, až po madrigaly mám pusto. Nepřiřadím.
S formou si zde moc nepohraji. Nemám s čím porovnávat.
Obsah... tohle je téma samo pro sebe.
Nejprve by se hodilo říct - vyvaruj se silným emočně napjatým slovům v klišé rovině (láska, vrásky, srdce, duše, bůh, krev...), chybí snad jen anděl a křídlo.
Určitě bych oddělil poslední sloku. Není určena všem a zbytečně zatěžuje celou báseň podbízivou tóninou, skoro až "ufňukanou".
Zkus se taky vyvarovat gramatickým rýmům, experimentuj. Máme jeden z nejkrásnějších jazyků, verše typu bitch/rich nech začátečníkům (obrazně řečeno). Uhnout zažitým rýmům (láska/vráska; v kleče/teče) tě posune, ale musíš zkoušet. Ne se spokojit s první možnou, jaká je v hlavě.
Chce to číst, rozšířit slovní zásobu, nebát se experimentovat, studovat, ptát se... etc.
Minimálně třetina slov je navíc, jen do počtu, aby se neřeklo. Dá se redukovat.
Co se bavím s píšícími lidmi, tak z díla, o kterém si myslí že je dobré, seškrtají 50%-70% a pracují se zbytkem. Na holé kostře lépe drží věci, než na tlusté svini (obrazně řečeno).
Tipuji, že "milostná" lyrika/epika tě asi láká.
Doporučím tedy Michelangela Buonarrotiho a jeho sonety (na překladu prozatím moc nesejde - má nádherné verše s hlubokou tóninou a melodií).
Chce to načíst nějaké umělce, chvíli s nimi být a pak jít svou cestou.
Kdybych měl hodnotit tohle dílo, hodnotil bych velmi nízko, jako vlaštovka před bouří...hlavou do betonu.
(a detail, hlídej si velké a malé písmenka na začátcích řádků - nevypadá to pěkně).
číst, psát, komentovat a pak můžeš sklízet větší slovní zásobu.
A´Die
Sat.
kvalitní komentář (2)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Nech mě.. | Po lásce | Bez jména |