Tisíce svící zlatých
ve svatyni smaragdové
v zrcadle z modrého safíru
naráz se zhlédly
a vzduch se rozechvěl jarním očekáváním
nových počátků,lásek,polibků a vášně

Kdy Srdce
z hrudi vzlétnout chce k výšinám
a na obloze bez mráčku
vyzpívat by chtělo,jako skřivánek
své štěstí toho okamžiku svého Bytí
kdy milovat Tě smělo
a líbat na Tvé rety rudé
pod Lunou a stromy rozkvetlými

A v té štastné chvíli i umřít se mu chtělo
aby odešlo, plné Tvé i Své lásky
tam za Obzor,kde láska neumírá a květy nevadnou
věčně září Slunce a stíny našich dnů zapadnou