Otisk

Zkusila jsem pro mě neobvyklou formu.


Autor: Karmina, 9.12.2008, Básně

  

Jdu sama nočními ulicemi,
Jež lesknou se ještě jarním deštěm,
Ozvěny kroků v uších mi znějí.

Jdu sama s planoucími lícemi,
Co lesknou se od slz kvůli těm,
Jež ublížit mi smějí.

Jdu sama a ticho doléhá k mým uším,
Jen pár kapek z okapů spadá,
Aby se rozpustily na dláždění kamených cest.

Jdu sama a opuštěnost noci ruším,
Tlukotem srdce, jež uvadá,
Pod tíhou toho, co musí nést.

Jdu sama a přeci nejsem osamělá,
Jsem s těmi, kterým jsem svou lásku dala,
Nad nimi budu navždy bdít.

Jdu sama, už jen duše bez těla,
Teď už raduji se z mála,
Teď už mi nikdo nemůže nic vzít.

Jdu sama a kroky mé pomalu doznívají,
Necítím déšť, už zase prší
Tahle chvíle zůstane ve vzpomínkách vyryta.

Stoupám teď sama do korun stromů, kde ptáci žijí,
Větvičky na hnízda svá pečlivě vrší,
Aby zůstala před zraky ukrytá.

Stoupám a město v mlze mi mizí,
Lítost i souznění mnou prostupují,
Nad smutkem i krásou toho okamžiku.

Stoupám dál a všechna negativa už jsou cizí,
Jen radostné vzpomínky pamatuji
A pak se rozplývám v jednom hořkosladkém vzlyku.

Jen otisk mé duše zůstal…

Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)

Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>