Osude, proč jsi tak krutý?

Autor: Pavel J. Kuthan, 30.9.2001, Básně

  

Proč osude, proč jsi ke mě tvrdý tak,
čím jsem si zasloužil týrání tvé,
ženu co miluji, je má, i není pak,
bolí to, vyrvu si raději srdce své.

To srdce, jež zrazuje mysl,
jež samo, jak chce si žije,
v čem osude je života smysl,
šťastný snad jen ten, kdo se opije.

Bolí to, týrá mne, to srdce a cit jeho,
proč karty života tak zle rozdal jsi,
já chci být s ní, se snem srdce svého,
však nejde to, je má a spíše není asi.

Polibky sladké její cítím já stále,
voňavé, krásné vlasy a v očích hvězdy,
i její objetí ve snech chutnám já dále,
však pryč je to, osud staví mne ke zdi.

Proč osude, proč jsi tak krutý?
Proč drásáš mé city?
Proč na duši mou bereš si knuty?
Proč nemohu být své lásky sytý?

Karta má vynesena již, ta její také,
každá však jinému hráči,
chutná to divně, jak šálek saké,
proto já sám se svým srdcem pláči.

Kalich hořkosti vypít až do dna,
proč mi osude za trest teď dáváš pít,
já cítím jí stále, její tělo ze sna,
její šíji, ňadra, tělo i klín dává mi snít...

Což soužit se, je můj životní cíl?
Jak žíznivý na poušti o lásku Tě prosit?
Jak včelka chci sklízet lásky své pyl,
nemohu však, proto musím vínem rty své rosit.

Ve vínu čeká mne zapomnění,
sice jen dočasné, milosrdné však,
jak spánek sladký ten, přinese snění,
tak to je můj osud? Dobře tak ...

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Hodnocení: 0.5
(celkem: 2, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>