Okamžiky

cyklus básní


Autor: rozlam, 29.5.2006, Básně

  

Země jako by věřila
Že slova psaná krví
Ani ve smrti nezmizí
A vítr ta svá vracel
Odkud prve přišla

Rozpuštěné vlasy bříz
Šeptaly zítřek
Když zazděné ruce
Objímaly hřbitovní zeď

- Povstalas včera z kamene
+ Nemlčels, šeptals
Nemohla jsem nebýt

***

Obemykající bezvýznamnost zdiva
Hraničící nemožnost úniku
Odváděla noční stíny
Do kruhu uhašené touhy
Který milným pohybem větví
Stává se blízkým přímce
Mezi peklem a nebem

Náhrobky objímaly pád
Vítr rozfoukal měsíc
Do hladového listí

- Spící se probouzejí
+ Už je čas snít

***

Okamžik vyprázdněného zamyšlení
Zdá se být jak oko leklé ryby
Notně matné půlnocí
Věrohodně jasnozřivý
Je-li ovšem možné zapudit sny
A stát se samočasým
I během půlnoční hodiny

Tichem zbytnělá místnost
Zahlazuje vážnost
Hadovitostí stěn

- Vidím odcházet přicházení
+ Ustrnuli jsme, tedy zemřeme

***

Nesmírný jas předurčení
Ulicemi stíhal
Zrnka písčitého odmítání
Zlatá lstivostí
Snivá žádostí
Aby vesmír zůstal
Více tmou než hvězdami

Chladná ovíjivost ulic
Rdousila světla lamp
závistivou rukou domů

- Vidíš, dlažba rozežírá noc
+ Víš, doba je dnes
příliš hladová

***

Mlčící přítomnost stání
Zdálo se, uhranula
Čas pod rukama snu
Právě začatého žalem
A už končícího
Pro neochvějnost vidin
Trávících vše budoucí

Stromy vylamovaly
Z ustrnulého vzduchu
Šrámy ztichlé oblohy

- Utopila jsem lžíci v šálku čaje
+ Ach, ty daleké hlubiny

***

Kradmá předbíhavost večera
Plížila se odpolednem
A stínivost obkličování
Už neskrývala tušení
Bolesti mísící se ve tmě
Se sny zapadanými
Až po víčka vířivostí

Svíravost hrubé místnosti
Ředila její ticho
Do oněmění zdí

- Už se nevrátí
+ Nikdy tady nebyla

***

Ráno zahánělo noc
Umírající hlasem kohoutů
Vetřelo se do dalšího dne
Chraptivostí naděje
Naděje na prolomení obklíčení
Bezduchých gest
Zalomených do modliteb

Vítr odíral omítku domů
Beze studu z úlisnosti
Až okna zaplakala orosením

- Nějak nemohu snít
+ To sepnuté ruce proměnily
sny ve vítr severní

***

Chůze nemohla stát
Pro palčivost zastavení
A jen neubíhání
Ji mohlo postřehnout
Dotekem slepého oka
Opřeného o zeď
Zkamenělých výkřiků

Kanály se vyzývavě šklebily
Na zahořklost ulice
Zakrytou váhavými kroky

- Nevěříš mým hvězdám?
+ Vždyť posvítí ti na cestu
a tmou pak nohy podkopnou

Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.

Zobrazeno 6x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>