Mě tahle dostala. Formu umíš líp, pravda. Ale u srdečních záležitostí kašlu na objektivitu. Tohle mi z duše mluví. Sama jsem se mnohokrát snažila z podobných pocitů vypsat a řeknu ti, je to sakra těžké. Tys to aspoň zkusila.
Co člověk to názor, já trvrdím, že na konci do dostává směr.Cítím tu urputnou vnitřní bolest a nepochopení, výkřiky do světa které nikdo neslyší...to ano, bezesporu.Ale básen jako celek to maličko brzdí.
Řekla bych, že umíš o dost líp, co se mého názoru týče. Ale tak každý máme básně, které pro nás znamenají víc než pro ostatní... Nevím, jestli sem tahle patří, ale je v tom určitě kus tebe.
Vyděděnec | Jistota | Pozdní | Pondělní dýchánky | Tatínkova holčička