Sny ty nás vtáhnou
i pod závoj bílý,
hledáme slova ve skutku.
Vcházíme,
kde poprvé jsme snili
v zahradě dětství,
v zármutku.
…já po tvém boku
hladil jsem tě slovy
stokrát a jednou
směl jsem blízko být,
schoulený v dlaních
čekal,
co mi poví,
ta od níž musí nadějně vše znít.
.. slunce zapadá již za oponou,
náš zbylý věk
náhle utichl
nečechrám vlasy dávno bílou sponou
i zrcadlení
jsem navždy unikl.
Jen vypadá to,
že jsme tu jen chvíli
a někdy zase
že před tím,
už byli.
Odpoledne v utopii.
Zatím žádné hodnocení
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Sny ty nás vtáhnou
i pod závoj bílý,
hledáme slova ve skutku.
Vcházíme,
"kde poprvé jsme snili
v zahradě dětství,
v zármutku."
velmi, a pak už nic
kvalitní komentář (0)
i pod závoj bílý,
hledáme slova ve skutku.
Vcházíme,
"kde poprvé jsme snili
v zahradě dětství,
v zármutku."
velmi, a pak už nic
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Babí léto | Hlubina | V kleci | Tisíc tváří /Casanova/ | Řeklo by se