V odalenom okamihu
súcom bytí, ktoré v mihu oka
obklopenom čírym svetlom
šíriacim sa
mestom z jedného konca
na druhý koniec
svetom zvuku,
kde stačí zvoniec
a zatiahnuť
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Hned vstupní slovní výměna je určením nejzákladnější tématicko-formové struktury a následná lehce ústupčivá opatrnost autorova je orientačním gestem vždy už očekávaným, spíš kulturně orientačním, než aby znamenala sama o sobě příliš mnoho. Můžeme tedy řící, že první určujícím elementem básně je první verš.
Následující obrazový motiv je jakousi katarzí celého textu, neboť zvláštní tématické štěpení rezonuje i v jazykové dimenzi. Avšak to není v oblasti jazykově tématické paralelnosti všecko;
svým způsobem pokračuje ve štěpení, které jsem sledovali už v „elementární“ části básně.
To pak představuje jistou základní polaritu explikace a samo zárodečné místo pohybu a vývoje
emočního rozvinu až v téměř banální patetičnost. Tato autenticita je ovšem významově také velice nosná, což vede k derivaci textového celku podél cetra důsažnosti dalekosáhlých sémantických jemností.
Už první verš byl dělením, a to dělením s mírnou asymetrií. Závěrečný dynamický zvrat pak spojuje lyrického hrdinu básně s hloubivou, eruptivní, neklidnou akcentací primární nehybnosti s ohledem na její ztajenou potencionalitu.
Sečteno a podtrženo zvýraznění dílčích předělů maximálně naplňuje předpoklady spontánně explikovaného uchopení tématu a nabízí tak čtenáři velmi signifikantní literární zážitek. (Podle studie Zdeňka Kožmína k básní Měsíční sonáta)
Vidím slovenštinu, paráda!
První dva verše krásná eufonická hříčka, a pak jedu pátý a šestý a všechno je v tahu - u volného rytmus zas tak nemusí stát nutně v zbroji, ale tady i ony zmíněné rozhodily tak, že už jsem nezachytil.
A u téhle mě to fakt štve...
Snová dvojitá brada.. | Kdyby je jen spojka | Nejvzácnější stavba | Z prdele klika.. | Posílám Ti vzpomínku